14.05.2018, Vladimír Klaus, navštíveno 3567x
Tuto 400stránkovou knihu jsem zhltnul za týden. Začíná netradičně – koncem jeho kariéry na US Open 2006, a je to tak strhující povídání, že vás vtáhne do děje, ze kterého už není úniku. Pak se už ale odvíjí v podstatě chronologicky, počínaje dětstvím a jeho šíleným otcem, který si usmyslel, že všechny jeho děti budou hrát tenis a udělal pro to věci, které by nikdo z nás asi nechtěl zažít.
Kniha poskytuje fascinující, otevřený, upřímný a nesmírně zajímavý vhled do profesionálního tenisu, ale hlavně života i duše tohoto výjimečného člověka.
Stranou nezůstává ani jeho bouřlivé dospívání (opět ale pod diktátem tenisu), pak postupné úspěchy, setkání s jeho trenérem fyzičky, ochrankou, a hlavně velkým kamarádem Gilem a dalšími blízkými lidmi, z nichž ho někteří provázeli celou jeho kariéru. Bohužel je z jeho povídání také velice patrné, jak velké a devastující dopady na zdraví má sport, vrcholový obzvláště. Ale i tak zcela převažuje detailní popis řady jeho zápasů, příprav, soustředění, problémů s hráči, rozhodčími apod. Někdy jsou to veselé příhody, často ale vedou spíše k zamyšlení nad vlastním životem či smyslem tenisu, který v podstatě nenáviděl.
Nelze samozřejmě opomenout ani jeho ženy. Jeho přítelkyně a kamarádka z dětství Wendi, vztah/nevztah s Barbrou Streisandovou, pak krásná ale trochu jednodušší herečka Brooke Shieldsová a nakonec skvělá tenistka a jeho osudová žena Stefi Graffová.
Je úžasné, čeho všeho Andre Agassi dosáhnul na poli tenisu, ale snad ještě úžasnější je, co byl schopen po celou dobu dělat pro druhé, ať už šlo o rodinu, blízké spolupracovníky nebo děti, kterým nechal v problematické části Las Vegas vystavět školu.
Jestli byla autobiografie Phila Collinse skvělá, tak o této to platí snad ještě víc. Doporučení k přečtení i fanouškům mimo tenis je tedy jednoznačné!